OD KOŘENŮ K NEBESŮM

(2025)

Cyklus obrazů pro autorskou výstavu v Muzeu Podbezdězí na zámku v Bělé pod Bezdězem. 
Představuje abstraktní pojednání o spletitosti životních cest a východisek lidských, skrze podobenství přírody. Vycházím z abstraktního zobrazení krajiny, zejména lesa. Les vnímám jako společenství života, stromy jako symbol růstu, kořeny stromů a větvoví korun jako symboly spletitosti, složitosti, nacházející východiska v podobě vertikál směřujících vzhůru a vlastně všemi směry do prostoru. Kde končí koruny stromů, nekončí život ani pohyb. Ptačí hejna plná pohybu rozšiřují tento prostor dál a mohou zpodobňovat například proudy energie či komunikační prostředky mezi členy celého společenství. Reflektuji zde také přirozené stárnutí, zranění i skon. 

ZROZENÍ LESA, akryl na desce, 48x35cm →

Kde horizonty vystřídaly svislice
mozek, snad pod vlivem měsíce
vede paži prázdnotou
Vsakuje se barva tíží bledá
po plátně jemném
stékají krůpěje
Cesta křivolaká spát ti nedá
jednou snad každý
k svému cíli dospěje
Nejistými tahy
s jistým výsledkem

Od kořenů k nebesům vzlétals, však venku proměnlivo
Kde jsou ta dávná vmanutí ?
Jímavé tóny písně labutí zní zdáli
na stěně stín, prázdné sály
vzhůru mizející
vertikály

Nad planinou krásných dívek
vznáší se hejno holubic
Malíř skládá k dílku dílek
tak trochu naivka
trochu snílek
pod stolem pár starých skic

Země jak planina pustá
kde život tepal a tančilo se do noci
dnes pouhá ledu krusta
tu nebylo rady
nebylo pomoci
Jen ptačích perutí stíny
zbytky sněhu
v duších splíny